Anotace: když si tak přemýšlím...
Vidím je všude, tisíce očí, tisíce rukou,
Co ode mě chtějí, jak jim uniknout?
Slyším vítr ve stromech, ševelí v korunách,
Ja chtěl bych letět s ním, unášet se na vlnách,
Těch vlnách, které mě už dlouho volají,
Já utíkám, jdu za nimi, ty mi nic netají.
Udělám Krok a druhý,
přede mnou prázdnota pouhá,
já nezastavuji, oči zavřené,
minuta jak věčnost je dlouhá.
Hlavou honí se myšlenky před očima celý svět,
Já neohlížím se, dělám krok třetí, ať to mám za sebou, hned!
30.09.2011 07:15:00 Kristine Clary-Aldringen
smutné, a přitom tak plné naděje... však mezi tisíci očí a rukou, které neustále něco chtějí, lze nalézt pár těch pomáhajících lépe, než ve vlnách moře.