Příslib

vidím tě všude kolem,
v oblacích,
ve větru ozvěny tvého hlasu.
v obrazu nedokončeném;
a byl ti tolik k smíchu-
pokaždé když držím štětec,
znovu tě cítím v objetí;
tvé ruce
bledé... studené...
ztrácejí se v mých

pomalu se probouzím.

nevrátím čas,
až se probudíš
slunce tě pozlatí
a tvé oči se změní:
v jantar rozhozený po mechu.