Ptáčku, ptáčku, proč nejsi zdráv?
Nedýcháš, toť špatný je stav.
Nelež tam tak nehnutě,
roztáhni své perutě!
Ptáčku, ptáčku, buď zase zdráv!
Ptáčku, ptáčku, proč nejsi živ?
Neslyšíš zpěv všech přátel svých?
Vyzývám tě zpívej zas,
ať je slyšet i tvůj hlas!
Ptáčku, ptáčku, buď zase živ!
Ptáčku, ptáčku, proč nechceš vstát?
Měl bys létat, prozpěvovat!
Nelež tady u cesty,
jako předzvěst neštěstí,
ptáčku, ptáčku, ty musíš vstát!
Ptáčku, ptáčku, no tak už vstaň!
Slunce svítí, nastav mu skráň!
Proč ležíš a krvácíš?
Pro tě teď pláču, tak mě slyš,
To tvá pírka teď hladí má dlaň….
….a ty pořád nevstáváš…
a už ani nevstaneš.
Obsahově i stylisticky se mi moc líbí. Sám rád ve svých věcech používám opakující se spojení a tohle dílo je další z případů, kam se prostě hodí. Děkuji
14.10.2011 12:56:00 | Seegr
Takhle jsem v zimě našla zmrzlou červenku...byla krásná i ve smrti s červeným krčkem na bílém sněhu...
13.10.2011 17:55:00 | la loba