Promiň
Promiň
Omlouvám za vzpomínky
co jsem ti mohl a měl dát
omlouvám se za ty chvilky
kdy jsem šel radši brzy spát
Odpust mi tu moji slabost
strach a neochotu s něčím hnout
odpust mi tu moji hloupost
že nechci s tebou k slunci plout
Šancí byly spousty
ale já jsem jenom stál
místo abych se hnul z místa
a pošoup kousek dál
P roč se toho bojím
R adost tobě dát
O co vlastně stojím?
M ěl bych se víc smát
I když v sobě síly spojím
N edokážu Ti to dát
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
ono,abych to osvětlil... ten človíček v mojí hlavě sem já sám.Taková omluva části mýho já která je "bržděna" tou druhou polovinou
16.11.2007 00:09:00 | Raallio
krásná básnička..dal jsi do ní srdce.. co bych dala za takovou omluvu.. souhlasím,dej jí té ktéré to je určeno..když už nic jinýho tak potěší,a třeba i pochopí.. protože na omluvě je nejhezčí když jde od srdce, k čemu je plýtvat slovy když je nemýslíme vážně.. a na tomhle je to srdce cítit..:)
26.03.2006 13:10:00 | Terry
To je nádhera dej jí svou báseň ta říká za všechno.Přeju ti štěstí.
26.03.2006 01:05:00 |
