Kopyta koní rozrývají zem
zvlhlou od nářku labutí
když k zemi se nebem propadly
sražené kopím
andělů zčernalých
více než Pán jejich
který osud
tak spravedlivě umí rozdělit.
Pláč dítěte
se nese krajem syrovým
s výčitkou očí bezelstných.
Dítěte
kterému srdce krvácí
do misek nastavených
lačnými šelmami
hnanými žravostí
ukrytou v šklebu jejich podvědomí.
Jak setřít slzy ze tváře
když oddělen jsem stěnou prosklenou
slídou z černých slimáků
od koní
od labutí
a od dítěte.
prožila jsem tuto bezmoc, ale mě nechali u ní...
nezbylo než prosit Pána, aby nebral to, co daroval...
01.08.2006 12:04:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Jeníčku,
tohle je na mne tolik těžké
a přec tak hezké.
Bylo by blbý ptát se na bílého zajíce,
když tohle je taky kapku o labutích?
31.03.2006 21:10:00 | Anny