Jak to bude dál?

Anotace: Když jsem byla nemocná, tak jsem seděla na balkoně a tohle stvořila....

Sedim na houpacím křesle,
psa u nohou mám.
Můj obličej vypadá sklesle,
je to tím, že uvěřila jsem pomluvám.

Já, blázen všech bláznů,
já jež jsem plna prázdnoty.
Já která věřila svým snům,
já co srdce měla stvořeno z dobroty.

Jsem teď na pokraji propasti
a hlavou promítají se mi vzpomínky.
Proč? Vždyť já nechci žádné starosti,
chci aby v očích opět mi zaplály plamínky!