hledám ji...

Hledám ji,
však znám jen její hlas
a přístup k jejímu počítači
skoro nic, a je to až k pláči
že celý ten dlouhý čas
co jemná výzva byla odeslána
jen za anonimity branou
si hrajem na schovávanou
a vzájemně hledíme do neznáma

Na servru jsou její básně k mání.
Že spíš od města než od vesnice
míří slova z její klávesnice
mám od grafologa dobrozdání
Tak směrem, co cit můj stanovil
do města, kde možná žije,
místo adresy jen pouhé indicie,
jsem se ji hledat vypravil

Již dlouho procházím tohle město
a marně zatínám ruce v pěst
to čas se pouze snažím zadržet
když čekám na malé vstřícné gesto.
Mám o štěstí pokusit se v parku,
pak v nejrušnějších hledat ulicích,
spoléhat na mrknutí či povzbudivý smích,
snad oslovit ženu s dítětem na kočárku?

Mám trapně vloudit se na taneční parket,
smím v kapličce bělostné zapálit svíci
ať radu dá mi voda z kašny tryskající,
či zvládnout s labyrintem supermarket,
sledovat ženy, ladným co jdou krokem
neb tu, která s vizáží jak víla
si jízdu na kole oblíbila
na okraji města za potokem?

Jen nerozhodně stojím pod loubím
ve snění, že něžná dlaň mi oči zakryje
a známý řekne hlas "hádej kdo to je".
Já pak tu dlaň dlouze políbím...