...
...
Anotace: ..jen tak...Kdo někdy poznal, co je to milovat, ten také ví, jak mělo by se srdce darovat!:)
Slaměná stébélka
vyčešu ti
z řas
smáčených bláznovstvím
*** Ukážeš na nebe ***
Máš asi své důvody
...mnou nepoznané...
Rovnost?!
Nechtěj po mně
počítat touhu,
násobit ji chtíčem
a dělit
potoky krvavých
slz..
Pláče mi srdce
zjizvené
tisíci ranami...
Vracím se zpět do
labyrintu
světa..
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk19.05.2006 21:11:00 Sunny
to co píšeš je tak nepředstavitelně krásné a křehké. Mám pocit, že zafoukat, všechno se rozplyne, i ta bolest, ty všechny slzičky...bude zase dobře, nebo už snad je:o))
10.05.2006 16:16:00 šuměnka
..víš..je velmi impozantní, že dáváš lidem možnost přemýšlet..:o))
krásný den!!
07.05.2006 01:03:00 Hary_nš
Závěr je, přes celkové ladění, optimistický. Vždy se vracej, přes krvácející uštědřené rány a stékající slzy, vždyť ty očišťují (není-li jich už příliš).
Formu sis našla působivou, ve zkratce, kde každé slovo platí samo za sebe.
01.05.2006 21:57:00 Nausika
ahoj Makret, opravdu ti to nějak poslední dobou básní :)Teda, chci říct, že v tvých slovech nacházím přesně to, co v poezii hledám.
