...

...

Anotace: ..jen tak...Kdo někdy poznal, co je to milovat, ten také ví, jak mělo by se srdce darovat!:)

Slaměná stébélka
vyčešu ti
z řas
smáčených bláznovstvím

*** Ukážeš na nebe ***

Máš asi své důvody
...mnou nepoznané...
Rovnost?!

Nechtěj po mně
počítat touhu,
násobit ji chtíčem
a dělit
potoky krvavých
slz..

Pláče mi srdce
zjizvené
tisíci ranami...

Vracím se zpět do
labyrintu
světa..
Autor makretka, 01.05.2006
Přečteno 334x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

to co píšeš je tak nepředstavitelně krásné a křehké. Mám pocit, že zafoukat, všechno se rozplyne, i ta bolest, ty všechny slzičky...bude zase dobře, nebo už snad je:o))

19.05.2006 21:11:00 | Sunny

Ty píšeš tak strašně krásně... :o))

15.05.2006 10:53:00 | Cecilka

..víš..je velmi impozantní, že dáváš lidem možnost přemýšlet..:o))

krásný den!!

10.05.2006 16:16:00 | šuměnka

Závěr je, přes celkové ladění, optimistický. Vždy se vracej, přes krvácející uštědřené rány a stékající slzy, vždyť ty očišťují (není-li jich už příliš).
Formu sis našla působivou, ve zkratce, kde každé slovo platí samo za sebe.

07.05.2006 01:03:00 | Hary_nš

ahoj Makret, opravdu ti to nějak poslední dobou básní :)Teda, chci říct, že v tvých slovech nacházím přesně to, co v poezii hledám.

01.05.2006 21:57:00 | Nausika

Krása...z labirintu je nespočet různých východů, snad najdeš ten správný.

01.05.2006 11:33:00 | Epona

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí