Anotace: Tohle jsem psala v hluboký přehluboký depresi
Jen malinko to štípne
a pak ta úleva.
Temný anděl, polibek ti vlípne
druhý den zas od znova.
Tolik smutku, tolik samoty
rudý závoj,
a ostří temnoty.
Moje duše není hladká,
krev hlasitě kape.
Dnes je hodně sladká,
láska po srdci ti šlape...
Je ti čtrnáct a už máš takovéhle deprese? Já z těch básniček spíš cítím zoufalství, ale je to samozřejmě jen můj pocit. Až zase budeš mít chuť takhle psát, zkus se vykašlat na rým a piš prostě básničku, která se nerýmuje i to je básnička a dá se jí vyjádřit mnohem víc...a pka i víc pochopit, hlavně z tvého poledu..
19.05.2006 19:18:00 | Aaliyan
Šok to pro mě teda taky vůbec není. Už z tý přezdívky se to dá bez problému poznat a taky jsem četl tvoji povídku, takže překvapení vůbec. Pokud jde o tohle, to je něco pro mě. Dost se mi to líbilo...
"Tolik smutku, tolik samoty
rudý závoj,
a ostří temnoty."
- tim si mě dostala, paráda :)
17.05.2006 07:54:00 | Darkspace