Nevěřím lidem, co potkávám v snění,
nevěřím, že pomůžeš mi od blouznění.
Nevěřím lásce, neb srdce mě bolí,
nevěřím tomu, že se to hojí.
Nebudu spát nebudu jíst
nebudu zářit nebudu číst
budu jen doufat, klečet a klít
"Proč zde jsem? Vždytˇ já nejsem vinna...
Ve skutečnosti jsem žena jiná...
Člověk lásky, citu a něhy,
slyším, jak za okny voda omývá břehy..."
Nebudu stát nebudu pít
nebudu toužit nebudu snít
budu jen doufat, brečet a klít
moc pekna basnicka............smutna ale vystizna...citim to taky
04.06.2006 13:11:00 | janulinulinka
Nevěřit je jednoduché, ale uvěřit i přes tu obtíž je překrásné... Jinak pěkně napsáno...
21.05.2006 02:42:00 | Arakkis
Pěkná báseň, vlastně něco podobného cítím já. Pasivním přístupem k životu se to sice moc daleko nedotáhne, ale taky spíš jen nadávám.
20.05.2006 19:16:00 | CorrimsonTom