Anotace: Splýváme v jeden celek a stejně o tom nevíme. Nevidíme se, ani neslyšíme.Tak týdny pohřbívají svoje dny.
Jsou louky bez květů
zdupané nohou davu
který i slunce zatemní
podivným stínem svým
a vítr přehluší
slovy kacířů
co prokleli ticho podvečera
zavržením písní pěnkavy.
U kraje stojí sedm slepých
jedna hůl to jeden den
týdne který vypršel
do kotle týdnů bezedných
a vyprávějí sedmi hluchoněmým
o tom co zaslechli vyprávět
ve své temnotě.
Sedmi slepým sedm hluchoněmých
kreslí obrazy němých tváří
které slepí svou řečí oživí
a tváře vkročí v udupaný kruh
kde se slepé hluchoněmé
ke konci týdne rozplynou.
rozplynou...
už nic je nezhmotní
jen ještě jednou
budu je mít před sebou na dlani
to až přijde poslední svítání
co řeknu na obhajobu svou?
jen ty naplněné láskou
nakonec zůstanou
11.07.2006 06:29:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Tolik propojeni...
svým myšlením a jednáním...
nemůžu jinak... tvému básnění
teď hluboce se ukláním... :o)
23.05.2006 15:12:00 | Cecilka
Opravdu velmi povedená. Je vážně smutné, že člověk už ve středu neví, co se dělo v pondělí.
23.05.2006 15:08:00 | CorrimsonTom
věříš že jsem to četla několikrát za sebou??
a možná sedm slepých kráčí si hustou tmou
a sedm hluchoněných jen slyší vlatní dech
tak přesto v nádheře jdou loukou v lidských snech!!
23.05.2006 13:33:00 | šuměnka