Flétnu svou přiložím k ústům
a půjdu olším k břehům řeky hrát
zapomenuté melodie předchozího dne,
který byl přeci tak strašně dávno.
Flétnu svou přiložím k ústům
a zkouším zahrát jeden tón.
Namísto čistého „a“ se z píšťalky mojí
ozývá jen šramocení ozubených kol.
Flétnu svou přiložím k ústům
a znovu toužím smutně hrát.
Tentokrát však moje touhy neznamenaj nic
a píšťala dřevěná kovově sténá.
Flétnu svou vezmu a hodím do kouta,
kde se krčí moje cello, piano a housle a harfa…
jj, tohle se mi libi.. Neco sem v tom poznala, asi neco ze sebe a taky to, ze sem ji od tebe uz asi cetla..Jen si nejsem jista.. V hudebce myslim..:) a nebo to bylo neco dost podobneho..no a nebo se mi to taky jenom zdalo, ze jo..:)
03.06.2006 12:59:00 | kaay
No zpracování opravdu hodně kulhá, ale ta myšlenka je moc hezká a líbí se mi i slovní vyjádření. 60
03.06.2006 11:21:00 | Epona