Bojím se...
Bojím se...
Bojím se něco říct,
a tak neříkám nic,
přesto vím,že chci víc.
Bojím se otevřít oči,
bojím se země,
která se točí.
Bojím se slz,které pálí
a toho že mě to boli
bojím se i tvých jemných dlaní.
Bojím se,
že to bude krásné
a nic nebude jasné.
Pláču a nechci skončit
Nevyléčí mě ničí smích
Protírám si už tak dost červené oči
Vstávám a odcházím pryč
kde je ten můj vzácný smích
Bojím se že jsem ho ztratila,
kde je světlo vmých očich.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
strach je od toho, aby měl člověk co překonávat .. ale jinak tě v podstatě chápu, i když já bych ty verše trochu upravil, je to takový rozházený, ale dobrý .. =))
07.07.2006 19:27:00 | Miro Sparkus
ahoji..
ta předchozí byla tak trochu originálnější..
tady ta mi nevadila, ale váhala bych, kdyby mi někdo řekl, abych si ji přečetla znova... ale i to se stává a je dost možné, že je to zkrátka jen můj debilní problém...
11.06.2006 15:44:00 | Kristýna M
tentokrát se toho dá vytknout mnoho- verše, odporuješ si obšas v myšlence,.... ale jedno vím jistě těším se na další
09.06.2006 22:06:00 | Pavel Kotrba
nemam sorry!!ale tak to staci kdyz budes chtit neco vedet tak se ptej!!
08.06.2006 22:20:00 | mončičátko
neboj se...
strach brání životu
08.06.2006 20:25:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
to neděkuj to je přece samozřejmost,i když já mam vždycky taky radost za každej jakejkoli komentář...jen tak dál
08.06.2006 20:15:00 | mončičátko
tak to už je lepší takový procítěnější,řekla bych!!docela k zamyšlení,hm??
08.06.2006 20:11:00 | mončičátko
nesedí mi moc to rýmování,jinak je to ale pěkný,.....povedený od srdíčka
08.06.2006 20:01:00 | mončičátko
