Se slzou na líci,
kamenem tišícím
(přivázaným k noze)
po řece pluji
a pořád si pamatuji
tu tvou pramici,
rozvodněnou řeku
a něhy květ.
* * *
Tak až mě najdou,
na hrob jej polož.
Tam můj svět.
S kamenem na noze daleko nedopluješ... :-) No jo, ty naše věčné přívažky...občas vážně stahují ke dnu.
02.07.2006 23:01:00 | Krtica
I na to ze mi srdce davno z kamene jest, ten slna probudila jej z pet k zivotu. muzu ti jen poslat pohlazeni
01.07.2006 10:59:00 | Tomáš Ektus