Pro Verunku

Anotace: Smrt blízkého člověka každého hluboko zasáhne, ale smrt lásky boli stokrát víc...

Takové ticho v ulicích -
slyším jen tlukot svého srdce.
Na stole svička hořící,
svou samotu nesu trpce.

Čekám tu lásko na Tebe,
až zpátky domů se vrátíš.
Prozatím koukám do nebe,
Bože, proč plány mi hatíš?

Mohly znít zvony svatební,
život tak nádherný se zdál.
Zvony sic zní, však pohřební...
Proč? Proč sis ji navěky vzal?

Budoucnost patřila jen nám,
kde, kde jsou všechny ty plány?
Životem musím kráčet sám,
dlouho hojit budou se mé rány.

Mnozí slepí jsou, nic nevidí
i já chtěl bych být teď slepý.
Ten zmatek, kdo ve mě uklidí,
samota, tíseň se na mě lepí.

Proč všechno se okolo konce točí?
Proč muselas´ tak náhle jít?
Slané kapky opouštějí oči,
bez Tebe nemůžu šťastný být.