Nechtěla,
ale jít musela
a
ostrým nožem,
rána do těla
znovu
bolí a pálí….
S úsměvem viděla,
co vidět nechtěla,
vzpomínky proklela,
v krvi se válela,
a
jako tenkrát
prosí…
Však
dýka, ač nesmělá,
do těla zajela,
duši krájela
a
holka nesmělá,
do ticha křičela…
Neuteče….
pokud bych měl hodnotit myšlenku tak je to ucházející ale podání veršu mi moc nesedí promin
07.07.2006 12:23:00 | Pavel Kotrba
na konec bych k dokonalosti pridal versik... co boli preboli (aspon to tak bejva)
05.07.2006 13:48:00 | Tomáš Ektus