Words mean nothing

Lidé a jejich upřímná soustrast do mých uší,
jsem zoufale sám a z té samoty mě nic nevyruší,
ve svých pohybech na jednom místě zůstávám,
neutíkám, propocený, dokořán ústa mám,
a děkuji a děkuji za jejich slova útěšná,
hle, abeceda jak se zdá být prospěšná,
každé podání ruky mě stahuje dolů,
procházím se kolem vyjedených stolů,
zastavím se, zastaví se, tlouct přestalo,
co mám dělat? Padnout? Stát? To se mi ještě nestalo,
někdo křičí slova, někdo je vzlyká, někteří slova teprve hledají,
a v tu chvíli si tak bolestně uvědomuji, jak slova nic neznamenají.