Po Smrti
Po Smrti
Můj první nocleh po smrti,
to divné bude spaní,
zda bude pláč, snad ticho tam,
a jinde litování.
Kdo dozví se, jaký je ten sen?
Jestli se má duše chvěla?
Kdo chladná ústa políbí?
Kdo pot mi setře z čela?
Kdo soucitně mi hlavu svou
na klidnou hruď skloní,
aby poznal, je-li po lásce,
a jak dávno už je po ní?
Kdo temné lůžko vystele,
v kom žal bude růsti,
až chladný hrobník bezcitně
mou rakev dolů spustí?
Kdo na hrob můj mi květy dá
a klekne na drn chladný?
Snad otec, matka, dítě mé –
láska má, snad žádný.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Trošku to zlehčím.
Jsem línej a na svůj pohřeb nepůjdu,nechám se donést.
A co bude pak?...
20.07.2006 20:14:00 | kouzelníček
jaké to bude po smrti
až před soudem stanu
kdo mou bolest utiší
a zhojí každou ránu
kdo mé činy obhájí
až účty budu skládat
a spousta dalších otázek a neuchopitelných skutečností vyvstává v souvislosti s naším posledním veršem, viď...
19.07.2006 07:02:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
..kdoví jaký to bude. taky by mě to zajímalo, ale vlastní pohřeb nanečisto proto pořádat nebudu.Snad se nenaplní co mě říkávala matka, když o mě měla strach-
jestli se zabiješ, ještě na tebe šlápnu! :o)
no jinak dobrý chlape..
j.c.ben
19.07.2006 00:43:00 | j.c.
Možná, že nejsi jediný,
kdo dostal by aspoň květiny.
Všem básníkům,
jež tíhu života nést směli
kéž květiny by navždy
i hrob provoněly
19.07.2006 00:23:00 | ni.va
