jdi! vypadni!
zrakem zastřeným
slzami
prsty klopýtají
pryč, tmou
nikdo nečeká
nevracet
bič jen bič
bez cukru, sacharin
mateřskou lásku
zapoměla dát
matka
přízrakem půlnočním
cestu mezi stromy
k řece
tiché zlověstné řece
pohladí?
vodní hladina
odvaha k prasknutí
napíná
srab
ulicí klopýtá
domů
bojí se
okna ztemnělá
nikdo nečeká
spí
"rodina"
klíč v zámku strčený
nikdo nečeká
jen konejšivá vodní hladina
To je báseň na tisícero přemýšlení. Mohlo by z toho vzniknout spousta příběhů. Smutných. Škoda, že si teď k tomu nemůžu pustit album Opeth-Damnation. Měl bych překrásnou depku a psal bych básně.
21.07.2006 13:54:00 | smudlinek