Anotace: Na řasách ti leží, neumírá poprvé...
Na řasách ti leží,
neumírá poprvé.
Už dlouho jsi hřbitovem
veselých úsměvů.
Smutek tě chladí pod kůží
a ztupělé trny růží
tě řežou do dlaní.
Černé plameny se ovíjí
kolem tvého nahého těla
a ty se marně snažíš
uhasit je vodou
vyždímanou z vlasů.
Tisíce párů netopýřích očí
sledují, jak se s plnou
pusou bílých lentilek vzdáváš.
Labutě zpívají a roztomilý
amoret se stává apoštolem
tvojí duše.
Vyschlá koryta rudých řek
budou brzy naplněna
a tlumiče si mezi sebou šeptají
"všichni chtějí zemřít".
Jako obvykle 100%. Temný, působivý... o rudých řekách ani nemluvě :) Pokud budou básně v tomto stylu a podobnou atmosférou, asi ode mě dostanou vždy vysoké hodnocení
22.08.2006 14:41:00 | Darkspace
Hezká, plynulá co plynula, ale neproplynula:)... ty tlumiče, na ty ještě budu nějakou tu chvilku vzpomínat.
05.08.2006 16:41:00 | Epona
Strašně pěkný, jen slovo tlumiče se mi tam nějak nehodí. Ale jinak to je básnička v mym stylu, úplně sem se v tom viděla. Nádhera.
05.08.2006 09:01:00 | Barushca