Klasy bláznů

První báseň mně ukradla noc a já sám nevím proč. Napsal jsem slova o polích bez vody, ve kterých rostou klasy slabých, bezmocných. Jen myšlenky a slova tvoří zrna. Zrna slabá a vysušená, z nichž se neurodí a přeci tak málo stačí. Něžné pohlazení, vlídné slovo a nebo dýka do srdce vražená. Rána z milosti nebolí a uleví tělu i duši. Tak každý den sklízí kosa klasy bláznů a jenom silní večer večeří.

Dlaně rozemnuly klasy vyzrálé
ještě přede žněmi
neboť zlatem již z dálky pole lákalo.

Zrna vysušená žárem dechu dní
v nichž rosa prosolila
jejich těla
tak ta z jara již nevyklíčí
neboť odhozena zaniknou
pro slávu silných klasů.

Až kosa v stéblech zašustí
a ruce kostnaté snopy doškrtí
černý námel se na svět zašklebí
jako plod nejcennější
z úrody celého pole.

Déšť z šedých mraků
již zrnům nepomůže
jenom ta kosa
přinese úlevu.