Puklý architráv dionýsovské bezstarostnosti
Puklý architráv dionýsovské bezstarostnosti
Anotace: je to včerejší nálada po umocnění mé osamělosti Remarquovou knihou
Jako bezprizorní chodec
Potuluji se porcelánovou arkádou
Jsem melancholickým fantomem vlastního strachu
Beznadějný idealista, myšlenkový sebetrýznitel
Postihnutý nelítostnou dekádou
Svých ponurých, obsedantních představ
V nichž žiji a přesto umírám
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk19.08.2006 22:17:00 uživatel smazán
znám jednu báseň, jmenuje se Ne, neumírám, do života vcházím... nechceš to zkusit z tohoto pohledu? navzdory trápení a samotě...
děkuji za komentář
16.08.2006 14:07:00 Aaliyan
odpověď na komentář k víle z plakátu: neomluvej se, není důvod. Něco ti povím, jsme tak strašně nečitelný člověk, že to i mé rodiče někdy dohání k zoufalství. A někdy mi nezbývá nic jiného, než to prostě přestkočit. Ale jedno vím jistě, v době, kdy je mi nejhůř vedle mě nikdy není nikdo z mých přátel, aby mi pomohl. Vždycky doma sedím jen já a zase já a se mnou je tady leda nějaký deník, kde vznikají všechny moje příběhy.- Nic víc. A přátelé přichází pozdě. a i když nad tím mávnu rukou, vždycky je to pro mě další rána.
