Vzpomínání...
Vzpomínání...
Anotace: ... je možné odpuštění?.. nevím, snad ano..proč neříkáme, co cítíme a co chceme..možná se to jednou naučíme..
Vzpomínky,
nepřestávají bolet,
uteklo už pár roků,
dodnes vidím
v očích Tvůj smutek,
nechtěla jsi odejít.
Vidíš,
stále mám ve vlasech prstýnky,
česala jsi je mockrát,
hladila mé dětské bolesti,
smála se,
když zakopla jsem o štěstí.
Odpusť mi,
že nestihla jsem už říci,
- mám Tě ráda -.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Jsem ráda, že jsem to stihla...
(před pár lety... a nebylo to lehké)
však ty už dávno taky...
a ona... moc dobře to ví...
rozpusť v své mysli mraky...
pošli je někam s větrem...
už usmívá se... na tě...
ve vašem soukromí...
:o)
(věř, prosím, jedný ježibabě...)
15.09.2006 20:52:00 | Cecilka
