naposledy-naposled
naposledy-naposled
Bolest zkapalněna v slzy,
slunce zašlo příliš brzy.
Zase bude dlouhá noc,
zvrátit to jeden člověk nemá moc.
Kam odešly hvězdy,kdo měsíc vzal.
Kalným zrakem do temnoty hledím dál...
Jednou jdu tam podruhé sem,
kde stoji nebe kde leží zem.
Mžiku se stíny prodlouží
a srdce v tichu zatouží.
Jenže to,co mu bere klid,
nemůže mít,nemůže mít.
Dávno již v půli cesty jdu,
vyjde Mi vstříc však jenom lež.
A přání ve tmě mám;Jsem přitom zmatena
cítím se příliš ztracena.
Jen vzpomínky jsou,
které ještě jednou,naposled
vzpomenu a pak odejdu...
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Děkuji Rosenko za komentář, láska nás někdy pěkně potrápí a zchladí a pak máme chuť alespoň já, jí už nikdy nepotkat, abych zas nespadla do toho víru vášně a zklamání, ale přesto v koutku duše doufáme, že zase přijde a udělá nás šťastnými. Snad se jednou poštěstí i nám občas smutným.. Přeju nám, ať je to brzy:-)
04.09.2006 19:16:00 | grázlík
možná.. že si už příliš hledala...
obsahově je totiž nádherná,ale forma, myslím pokulhává...i když já nemám žádé právo soudit.. říkám jen to, co si myslím...
každopádně... si přeji a myslím, že nejsem jediná Tvůj Blízký Návrat..
děkuji za vyhovění prosby a přeji mnoho.... InSpIrAcE!
Týnka
30.08.2006 17:05:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Pěkná báseň, leč našli by se slabší místa, ale u koho ne, že jo ... =))
25.08.2006 14:57:00 | Miro Sparkus
Díky, tak se netrap, nemá to cenu, chce to čas jako všechno, alespoň něco co nežere peníze:-). Drž se. Papa
23.08.2006 23:25:00 | grázlík
