Anotace: "...když přicházím nepozvaná...nečekaná....a stojím u domu ve Švermově ulici...."
Stojím u zavřených dveří,
zvoním...jednou...podruhé...potřetí...
Nic. Jen těžké a bolestné dusno
po srdci se rozlévá.
Černé myšlenky se usadily v představách.
Jak se mám zachovat?
Co mám dělat?
Čemu mám věřit?
Nevím.
Bojím.
Pláču.
Stojím.
U Tvých dveří.
Sama.
Tvé číslo vytáčím,
telefon nezvedáš.
Je pozdě.
Odcházím.
Slunce zapadá.
Chtěla jsem...nemám nic...
mé štěstí se rozpadá.
Jak střípky skla,
co nelze poskládat.
Nezaslouží si tvůj smutek, to vím jistě...Víš co, domluvme se a dejme mu "deku"...nezvedat telefon, to se přece nedělá!!!
25.02.2007 21:14:00 | Navire