Návštěvnost
Ticho
Ticho
A taky chlad.
Smutek a samota.
Můj volný pád.
Pomalu snáším se
do hlubiny,
černají okolní
šedé stíny.
Čekám na náraz,
kdy přijde dno,
i čas se zpomalil,
je vše jedno.
Přestal jsem doufat, víš,
přestal jsem snít,
dávno už nežiju,
ztratil jsem třpyt.
Potichu jak ve snu
klesám dolů.
Tak dávno, zda vůbec,
šli jsme spolu.
Ticho. Teď chtěl bych
jen oči zavřít
a klesat. A padat.
A dál už nebýt.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskMám někdy pocit, že jsem to dno někde prošvihla a že su ještě hůř,.. až pod dnem. ...
13.09.2006 18:24:00 | NikitaNikaT.
Hluboké...není nad depresi..ale vypsat to obvykle trochu pomuze..dekuji za komentáře...moc mě těší..pozdravuj Levanduli....Ayla
05.09.2006 22:11:00 | Ayla
Naštěstí takové padání není časté-nesmí být!
Ale jsou přínosem pro opačné city jež získají pak na hodnotě.Si myslím já.
Hezky napsáno.
05.09.2006 08:08:00 | s.e.n
co bych prostě dodával že:-)Supr
04.09.2006 11:11:00 | Sawati
pěkná smutnící
04.09.2006 10:50:00 | Trdlo
No vidíš...
a pod hladinou žijou hastrmani :o)
třeba tě jeden vytáhne
a budeš zase chvilku tady...
třeba ti cestou ukáže,
že můžeš směrem vzhůru sbírat
to, co ti dodá kuráže
se usmívat...
:o)
(taky jsem takhle kdysi jednoho potkala)
04.09.2006 09:51:00 | Cecilka
Tvůj smutek, když je, je tak hluboký, že se ho děsím... Doufám jen, že už nikdy nebude tak hluboký, jako býval...
04.09.2006 08:27:00 | Levandule