Mění se v noci
se svitem měsíce
… staleté prokletí …
A jen v zajetí
vlastního osudu
mohou snít.
Však když
probudí se ráno,
zjistí, co na listech vrby
stojí černě psáno,
a propadají pláči.
A tak dále vláčí
to strašné břemeno.
cítím z toho strach ze dvou osobností snad i ze dvou táří ale nejne za úplnku ale pořád, omyslím-li si toho vlkodlaka, je to každý z nás,
09.09.2006 16:25:00 | Pavel Kotrba
Ano,Manik má pravdu,to propojení slok je vážně zvláštní a dává to té básničce šmrnc.
07.09.2006 22:13:00 | Euka
Je to dobrý, líbí se mi to spojení slok... i myšlenka je kvalitní... každý jsme někdy takovým vlkodlakem...
07.09.2006 20:36:00 | Manik