Nohy v louži
Nohy v louži
Anotace: Bejvávalo. (ale stíny louží se občas ukáží...) PS: trošku vás chci připravit na zimní období :-)
Sníh se mi lepí na řasy,
slzy zamrzají,
psychika labilní jak počasí,
a vztahy tají.
Šlapu si ve vlastní louži,
vše zdá se kapalné,
mé srdce marně touží
po lásce zápalné.
Vodou se brodím divá
tou hroznou bolestí,
co, co, co ještě mi zbývá
k životu, k radosti?
Sníh se mi lepí na řasy,
nohy v louži zamrzají,
vztahy liknavé jak počasí
kloužou kolem mně,
já taji
a odcházím...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk14.09.2006 14:56:00 G.P.
Je to fajn, ale přečti si, co Ti na to JirkaS, to je přesně to, o čem jsem mluvil...a už dost o tom :-)
14.09.2006 08:46:00 JirkaS
Líbí a moc. Tedy až na psychiku labilní - to mi přijde takové násilné, ale jináč moc pěkné!
14.09.2006 08:46:00 Jahudkka
Milá Levandulová: Na zimu nás stejně nepřipravíš...to zas bude v lednu depresivních básní :OD.
14.09.2006 08:13:00 Cecilka
Ať louže nebo lokáč téhle vodě říkáme,
občas se nedíváme pod nohy,
pak stojíme v ní, zvolna zamrzáme,
než jisté prohřátí nás z ní vysvobodí...
Skvělá básenka!! :o)
