Baletka
Baletka
na lemu pozlátka,schovaná za nebe
seděla baletka
opřená o sebe
z balerínek vysypala
všechnu tu lehkost třpytivou
za krajnicí čekávala
než ji křídla dorostou
s cigeretou v hebkých ručkách
a se srdcem plným dětských přání
baletila po vzpomínkách
slanou rosou za svítání
když jednou večer zašlo slunce
a krvácelo víc než dřív
zachtělo se balerínce
nic proměnit v cokoliv
pár motýlů chytla v síťku
setřela jim z křídel pel
a zůstal v tichu pro baletku
už jen výsměch zrcadel
utrápená tanečnice
co toužila jen po křídlech
teď z prachu lásek od silnice
čmáře krví po střepech
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Jaj, to je ale sladké, ještě že je tam ta cigareta. Ty obrazy mě ale i tak dostávají. Třeba ta část s výsměchem zrcadel nebo opřela se o sebe. Má to atmosféru, i když by to chtělo ubrat z té přeslazenosti, ale tak jednou za čas si to člověk dovolit může a někdy je to i potřeba a tahle báseň má velký potenciál pohladit, když je to potřeba takovou svojí smutně sladkou melancholií.
19.09.2006 23:53:00 | Epona
baletky nikdy nekouří?!spíš je tu někdo moc chytrej, ale to bych nechala být...ta báseň je úžasná, moc krásný obraty
14.09.2006 21:18:00 | Trdlo
