Vrba jenž pod tíhou starostí
Ohýbá se k zemi
Pláče- pohlédni
Z těch co slzy její znají
Milovala
Dřív smutná byla
Upřímná snad nebyla ?
Bolest poznala
A teď svazuje její srdce
Bolest jenž nebyla nutná
Ale přišla přece
A vrba zůstala sama, smutná…