Bolest

Stesk ve tmě visí nad tělem co v klubíčku sedí
a na chvějící záda vtírá se tíha dávných vzpomínek…
Prázdné oči co vyplavují slanou krev v nicotu hledí
a víčka strachy zakopávají obraz rozbitých hodinek…

Hladová a vyčerpaná duše ukusuje z úplňku měsíčního
chce zasytit bolest co zpytuje nenávist rozpálenou…
Ostře tančící perly z očí cinkají do srdce ledového
a střepy podřezávají hrdlo naději plazící se po kolenou…

Pak anděl s bílými křídly políbí rty promodralé
a bezvládné tělo sametovým mechem přikryje…
Utišujícím hlasem našeptává, že je s ní neustále
dokud poslední výdech bolest v nitru nezabije…

Pak najednou
ze stropu padá bílý sníh
a zabíjí mučivé hlasy…
V dálce utichá smrtelný smích
Do nebe se dostala…
Asi…