...do rozedraných ran padá sůl co v slzy se mění
a na těle zvesela šlapou si otisky zblácených bot...
...prameny vlasů svázané v mřížích chtivého vězení
a uprostřed srdce zabodnutý ostrý mstivý hrot..
...podívej maličká, andělé na nebi létají…
pod jiskrou stromečku
naději, lásku
štěstí snad stopečku
myšlenky které máš
ať se silou pegasů
do veršů poskládáš
múzy sny krásné
k tobě se přitulí
pro tvoje básně
Děkuji za to, že jsem Tě směl číst a přeji spoustu inspirace v novém roce. Měj se krásně Zuzi, Buli :-)
24.12.2006 21:03:00 | Buližník
Úplně ten nůž cítím,jak jsi to napsala,ale bude to lepší..určitě!Hodně sluníčka, které ti vysuší slzičky :0))
01.11.2006 22:12:00 | Dajana
Omlouvám se ti tuhle jsem našel až dneska.
- na těle zvesela šlapu si otisky zablácených bot- tak to se mi líbí. Prostě umíš. S tím vdáváním no....uvidíme, uvidíme..... :))
03.10.2006 07:01:00 | Mácha
Juj, zase všichni smutníte..já jsem už s tím skončila, už jsem byla nějaká celá opuchlá a škaredá, tak jsem si řekla, že se toho smutku vzdám. Dneska jsem mu zamávala a odešel:)) Vyzkoušej to taky Zuzínku:) a krásný den:))
02.10.2006 12:47:00 | Sunny
No, Zuzko, nenacházím slov. Je to prostě...velké, mrazivé, sametové...jaké doopravdy víš jen ty a hodně dobře to předáváš dál.
02.10.2006 11:51:00 | deuxEm