Šeptám tišeji než tiše
Šeptám tišeji než tiše
Na obloze tančí sami
se sluncem v zádech,
ty moje polární dámy,
dostávájí nový nádech.
Už je pozdě jít se podívat
jak skončilo to včera,
sníh se snaží všechno schovat
pod bílou peřinu a barvu večera.
Vločky se mi smějí za oknem do tváře,
já říkám jim co nejde slyšet,
mají mě za věčného lháře,
šeptám tišeji než tiše.
Na jedné z těch vloček sedí moje štěstí,
ale když chytím ji do ruky,vločka se rozpustí.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Opravdu to máš podobný jako já. Seš tak blízko ale
přece tak daleko.
18.11.2006 22:56:00 | jehlaspichlas
Krásný...Štěstí se fakt rozpouští jako vločky sněhu...Pravda....A na gramatický chyby se vyser je jich plnej net:-p
03.11.2006 19:03:00 | Májina
