Anotace: www.palik.blog.cz
Na obloze tančí sami
se sluncem v zádech,
ty moje polární dámy,
dostávájí nový nádech.
Už je pozdě jít se podívat
jak skončilo to včera,
sníh se snaží všechno schovat
pod bílou peřinu a barvu večera.
Vločky se mi smějí za oknem do tváře,
já říkám jim co nejde slyšet,
mají mě za věčného lháře,
šeptám tišeji než tiše.
Na jedné z těch vloček sedí moje štěstí,
ale když chytím ji do ruky,vločka se rozpustí.
18.11.2006 22:56:00 jehlaspichlas
Opravdu to máš podobný jako já. Seš tak blízko ale
přece tak daleko.
03.11.2006 19:03:00 Májina
Krásný...Štěstí se fakt rozpouští jako vločky sněhu...Pravda....A na gramatický chyby se vyser je jich plnej net:-p