Déšť nářků a žalů

Déšť nářků a žalů

Anotace: ...

Jsem síto, jež přesívá déšť nářků a žalů
a jeho studené kapky bičují mé tělo
dopadajíce na tvrdost mých unavených svalů,
tělo znavené, jež silnou duši míti chtělo.

Těžký smutek mě tíží na mých ramenou,
nutí mě lehnout... a po zemi se plazit k mé rakvi.
Z jeho zarudlých očí, září plamennou,
rozžhavená jiskra deprese věčné se zaskví.

Neustálé teskné deště mě trestají,
kdo shazuje je na mně z duší Raněných?
To černí koně vyběhnou ze stájí
a ten smutek, ten smutek je právě v nich.

Nikdy se nedočkám oblohy bez mraků,
slunečního jasu a bílého hvězd svitu...
Snad jen pár černých a špinavých zázraků
a vždycky se najdu v dešti nářků a žalů krytu.
Autor Žiťa, 07.11.2006
Přečteno 316x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Dneska jsem četl asi 4 Tvoje básně a cítím se jim blízko.Je to můj šálek ¨kávy.Už číst nebudu(dnes), abych do toho nupadl mooc.
líbí se m ijak píšeš...

21.11.2006 15:42:00 | had

čistá deprese, co?...ať je ti líp, ta báseň je pěkná

07.11.2006 18:58:00 | Trdlo

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí