Sbohem

Anotace: když člověk nechce žít...

Jen tak tu sedím,
a topím se v rybníku slz,
do prázného místa hledím,
asi aby žádná neprošla skrz.

Nikdo nevidí mi do hlavy,
málokdo zná moji pravou tvář,
nikdo nezná všechny moje obavy,
nikdo nezná tu správnou zář.

Láska říká mi sbohem,
tak si běž svou cestou,
proč se nesmířím s tím mnohem,
proč se cítím jak tvou šestou?

Přátelství je krásný,
štěstí je hezká hra,
to, co jsem považavola za sny,
byla věc mrhavá.

Jen tak tu sedím,
a už jen chvíli,
do prázdna hledím,
už nikdy nedosáhnu k cíli.

Před sebou už mám slané moře,
a nemám loď,
možná jsem někdy byla nahoře,
teď však, říkám
"do hloubky mě hoď!"

Ještě jen tak sedím,
v ruce mám ostrý nůž,
do prázdna hledím,
oči zavírám,
ve snu zjeví se mi muž,
a já už celý svět proklínám.

Už nekrvácí jenom srdce,
už krvácejí i žíly,
nebudu tu sedět pořád přece,
nechci už tu být ani chvíli.

Slané moře zalejvá se krví,
už neřeknu co mě mrzí,
už neřeknu nic,
nikdy víc...