Začalo to před 9lety,
to jsme byli ještě děti.
První třída,to byl šok,
v životě však velký krok.
Na to máme ještě ted krásné vzpomínky,
když nás první den do školy vedli maminky.
V první třídě nás naučily číst i psát,
uměli jsme i počítat.
Náš první rok utekl jako voda,
a v září jsme byli ve škole znova,
to už však byla třída druhá.
První,druhý,třetí rok,
udělali jsme další krok.
První roky pro nás byli radost,
s přibývajícím věkem,však i starost.
Čtvrtá třída,končila nám sranda,
věděla to i naše banda.
Pak poslední rok na prvním stupni,
nebyli jsme z toho smutní.
Málokdo se toho bál,
my všichni jme věděli,že jdem dál.
Šestá třída byla za námi,
ale toho učení před námi!
Sedmička byla tady,
věděli to kluci i naše babi.
Důležité vysvědčení z osmičky,
kdo by nechtěl samé jedničky?
Bez učení by to nešlo,
i přesto to ale některým vyšlo.
Za ty roky jsme si našli lásky,
byli to krasavci i krásky.
Z našich holek se staly slečny,
za to jsme jim byli vděčni.
V dubnu nám starostí přišly,
všem však naštěstí přijímačky vyšly.
To,čeho jsme se všichni báli,
zmizelo někde v dáli.
Střední školy a učiliště,
o tom Vám povíme možná příště.
Ted tu stojíme před Vámi,v plné kráse,
uběhlo to rychle,nezdá se?
Dnes nastal náš konec,už musíe jít,
chceme přece každý něčím být...