Slova zapíchavají se do srdce
bolí a ničí
na co nějakého mudrce
když každý za sebe ručí?
Chci umřít a neslyšet ty hnusy
co dělají ze mě člověka na kusy.
Bolí láska, bolí přátelství,
bolí i rodina,
tak proč tahle situace podivná...?
Chci umřít a nevidět kolem sebe smutek,
nechci tu být,nechci už nikoho znát,
nikomu ubližovat,
na nikoho se usmívat,
žádným štěstí ani láskou se rozplývat.
Život je u mě na konci,
zvoní,
slza z oka se mi ještě roní.
Poslední to slaná věc,
a ráda bych do nebe,
klidně za mnou zavřete klec,
vždyť jsem byla i příšera sama pro sebe.
Nebudu život jenom bdít,
bylo toho dost,
já
chci umřít...
Život je příliš krásný na to, aby ho mohl člověk zahodit. Věř mi. Trpělivost, pokora a píle nás mohou dostat tam, kde budem šťastní a i hodina absolutního štěstí stojí za roky utrpení.
31.12.2006 23:39:00 | heptametal
Ty musíš chtít ,ty nikdo jinej,
ty jsi síto i řešeto,ty musíš chtít.
a to je aritmetika tvého srdce
tak nějak určuje vítr počasí.
stačí tak málo,jen musíš chtít
31.12.2006 18:33:00 | Vivi.