Smutek

Anotace: Najednou jsem stála před ústavem pro duševně choré. Dříve to byly lázně.

Smutek

Já vím, kde bydlí smutek.
Vlak ani autobus tam nejezdí.
Pro pěší tam vede jenom jedna cesta.

Slunce tam nesvítí,
hvězdy tam nezáří.
Jak listy v starém žaltáři
chvějí se duby staleté
pod šedou oblohou.
A mrtvá plocha jezera
leží jim u nohou.

Dříve zde byly malé, ale známé lázně.
Skryté v lesích, po jezeru pluly barevné loďky,
z pavilonů se ozýval smích a hudba,
dámy v krinolinách popíjely vodu z pramenů.

Zarostly pěšinky,
zřítil se altánek.
Zborcené prameny uvykly na spánek
přikryty pokrývkou zelených mechů.
Kde zvonil kdysi dívčí smích,
teď zazní chechtot šílených
do šílencových vzdechů.