Smutek

Smutek

Já vím, kde bydlí smutek.
Vlak ani autobus tam nejezdí.
Pro pěší tam vede jenom jedna cesta.

Slunce tam nesvítí,
hvězdy tam nezáří.
Jak listy v starém žaltáři
chvějí se duby staleté
pod šedou oblohou.
A mrtvá plocha jezera
leží jim u nohou.

Dříve zde byly malé, ale známé lázně.
Skryté v lesích, po jezeru pluly barevné loďky,
z pavilonů se ozýval smích a hudba,
dámy v krinolinách popíjely vodu z pramenů.

Zarostly pěšinky,
zřítil se altánek.
Zborcené prameny uvykly na spánek
přikryty pokrývkou zelených mechů.
Kde zvonil kdysi dívčí smích,
teď zazní chechtot šílených
do šílencových vzdechů.