Lastura

Souší se vleču
toužebně hledím na stébla plachetnic
pět křivých prstů hrozí
měsíci

Mé stříbro
zvolna oprýskává
Však času je mnoho a můj
krunýř nezná červotoče

Ploužím se pískem
s nadějí
už dávno na mé závity hraje
jen vítr

* * *

Vleču se vyprahlým pískem
mezi kostrami svitem stříbrnými
ve tmě studený vítr
skládá svá requiem