Odcházení

Umělý spánek.
Promodralá víčka.
To hrozné ticho v bílém pokoji
mně duní v hlavě.
Co se bude dít?
Smrtka už v náručí tě hýčká
a z dáli zní volání sýčka.
Vteřinu nelze zastavit.

Umělý spánek.
Na pokrývce ruka.
A dezinfekční pach bílého pokoje
mě celou prostupuje.
Co mě čeká dál?
Mé srdce právě teďko puká,
duše jak ryba na háčku se cuká.
A už se chystá červí bál.