Ze dna hrnku kávy

Když v lógru pomalu sny se topí
jako v děsivém bahně.
Když dnes víčka oči nepřiklopí
a svět zas se ocitl na dně.

Zalévám poslední hrnek kávy.

Když temně černá tekutina
černá jako tér.
Zas a znova připomíná,
že život není fér.

Popíjím poslední hrnek kávy.

Když lžička v hrnku utopená,
je jediný záchranný kruh.
A ruka k pomoci natažená,
mezi prsty svírá jen vzduch.

Jsem na dně.

*

Posledního hrnku kávy.