JE TO TAK ZBYTEČNÉ

Zatahuje se opona tvých víček
marioneto v bílém rubáši
už dohořely plamínky tvých svíček
na tvarohově kokosové tváři

jen strnulý posmrtný úsměv
vysypaný čerstvými květinami
jako ranná renesance
oděná stroze ale vkusně
a trpce skrápěná slzami

smutná bilance

opilých řidičů
na křižovatkách smrti
a zbytečné nářky rodičů
co pochovávají své milované děti

když v reliéfu pozadí
smutně trčí bílé kříže
co lemují postraní cesty
jako majáky vyrvaných duší
násilím z tohoto krásného světa

a je to tak zbytečné
ztratit život v jedné vteřině
a sama už žádný,nikdy nikomu nedat
ve špatný čas dojet ke konečné
tak lacině a nevinně
a přitom nebýt na vině

jen pro špatné a nevratné rozhodnutí
do auta s opilcem sedat.