Klavírista

Ve tvých pažích
vůně kávy, cos nedopil
denodenně umírám
pod bříšky prstů
osamoceného klavíristy
... co miluje publikum
z první řady
i když klavír ještě nikdo nedovezl

věřím ve spravedlnost
rána
že zahodí noty a nechá mě jít

ve tvých vlasech
vzlyky štěnětě, co Tě potřebuje
denodenně vstávám
s pocitem zadostiučinění
že se přiblížím
vůni kávy

už nevěřím ve snahu
vědomosti
ve špatné srdce

ve tvých rukou
jemnost modelářů letadel
denodenně uspává
v chladných nocích
desítky zhrzených zad
a já usínám
s představou vzdálenou milimetry
od mého těla

ve tvých očích možná láska
ve tvých očích možná čočky

ve tvých očích možná já

co neodejde
a víš kam lehnout na polštář
a víš komu zahrát melodie bez klavíru
a víš komu můžeš říct počkej

a neodejde

prozatím

////
ale já

věřím v pravého klavíristu