Sebebraní

Nad hlavou hvězdy,
v srdci mém prázdno,
asi mým osudem
spadnout až na dno.

Dnešní noc temná,
černá, až bolí,
tykám si konečně,
s šedou pistolí.

Tahle noc poslední,
srdce mi trhá,
co na tom, nic,
z mostu se vrhám.

Proč nejde všechno,
proč ne jak na drátku,
na duši smutnou,
věším si oprátku.

Po všech těch pokusech,
na smrt a na život,
říkám si denně,
přec nebuď idiot.

Život sis nedal,
tak si ho neber.
Prý bude líp,
tak už se seber!