Píseň mrtvých

Rány krvácí, šklebí se a bolí,
Snad právě proto léčím je solí.
Malé krystalky barví se doruda,
A tím dostává smysl naše dohoda.

Dohoda o věčném zatracení, o smrti,
Dohoda jež jednoho těší, druhého drtí.
Řekl buďto ty nebo ta co ji miluješ,
Teď utíkej – ať dál životem jdeš.

Já se vrátím a připomenu se ti,
Odpověď po tobě budu chtíti.

*A teď je tu a stojí nad mým tělem.
Škodolibý úsměv hraje mu na tváři.
Věděl, že ji bych nikdy neobětoval.
A že já ze smrti nemám strach.

Dosáhl tak svého a je spokojen,
Tím je jeho duch vykoupen.
Teď čeká to samé i mne,
Najít někoho, kdo za mě zemře.

Koloběh jde tak pořád dál,
Byla by nuda, kdyby stál.
Tak mám dát na výběr tobě?
Kdo z vás dvou skončí v hrobě?

*Jedná se o mluvenou část, takže se nerýmuje schválně.