promiň mi
že jsem nepředvídal
že jsem byl pyšný
unesen
že jsem jsem své city neuhlídal
pozdě mi došlo,
skončil sen
možná jsem
svojí touhu hřál
možná si kousek z nebe přál
třeba jsem
jenom kluk co hledá
kytku kam motýl rád si sedá
a chtěl jsem její nektar pít
pro sebe celou jen jí mít
jenže ta louka
má své pány
a ikdyž nebojím se rány
nic mi tu vlasně nepatří
překrásný květ
víc už nespatřím
promiň mi
ta bolest kterou cítíš
je ze mne
to už vím
ač jsem vždy toužil
po tvém smíchu
težko si někdy odpustím,
promiň mi prosím
vím,źe je to málo
jedno však chci ti řict
každičké mávnutí
křídel za to stálo
..teď letím zpátky
..pryč od pohádky
..od nejkrásnější co kdy kvetla
..co nejkrásnějc mi hlavu spletla
promiň mi prosím
mám to v sobě
všechno to navždy patří Tobě
Někdy je těžké milovat,
tam, kde už někdo
měl - má rád.
A přesto víš,
že je to cesta,
ta správná,přímá,
snad jedna ze sta...
Kdy při doteku
srdce hlásá,
to jsou ty oči,
moje spása...
I přesto je těžké milovat,
zůstanou slova,
"Mám tě rád.....navždy."
01.12.2016 23:43:56 | nepřihlášený komentátor
Když Tě tak pročítám...nechtěj vědět co si myslím :-))
Že píšeš opravdu krásně :-))
02.06.2012 09:02:46 | Kett
má někdo cit a má ho v sobě...uvnitř v srdci,zdali tento člověk umí říct nahlas, to, co píše...osobě, ke které cítí cit...
31.05.2012 14:30:57 | Liduška
Promiň,jak jednoduché slůvko a kolik se toho do něj dá schovat...
16.05.2012 14:03:45 | nepřihlášený komentátor