stromy v dáli tiše spí
a sen v plátcích okvětních
sní děvčátko s vůní růže
by zohavená její kůže
barvy duhy opět zřela
vánkem ze Slunce se chvěla
a byla...uplakaná celá,
když kvítky drobné prodávala
kolemjdoucím...
a bála se...
jak moc se bála,
jak s dětmi by si ráda hrála...
však Slunce žít jí nepřeje,
na srdce její nehledíc,
dnešní svět chce totiž víc
a lidé... (rádi),
ani netušíce,
odsuzují na počkání...
bez rozmyslu,
bez váhání...
jen Měsíc dá jí naděje
znovu se smát
snad...
někdo
tak bude ji mít rád
a kytičku si koupí...
hrajete si zbytečně moc s jazykem paní kolegyně - já to dělám sice taky rád, nicméně ne v básních a ten přechodník mě tam vyloženě ruší :) :P
Celkově mám pocit, jako by to bylo psáno tak před 100 lety, nicméně dějově je to bohužel realita zcela aktuální...
23.10.2012 15:29:02 | Hagrid
a lidé...(rádi)
odsuzují na počkání...
bez rozmyslu,
bez váhání...
Pravdivé a velmi dobře poskládané. Celkově to dílko má hloubku. ST
31.05.2012 15:54:01 | Tom XVI
děkuji :-), asi to nahradím dle doporučení..:-)jen bych tak chtěla zachovat i to netušíc...jen mě nenapadá, jak to skloubit..nějaký nápad?
31.05.2012 15:56:23 | Tanecnice
To nebylo doporučení. To byl jen takový dodatek týkající se lidských vlastností. Možná bych místo "ani netušíc"...dal "možná netušíc!...
To "rádi" bych do té básně, ale nedával..to byl opravdu jen dodatek.
31.05.2012 20:51:56 | Tom XVI