Trny růže

V nocích tak nekonečných
kdy vítám hvězdy
jako mé přátele
v slzavých údolích.

Hvězdy co svým jasem
šeptají mi, jak malý já jsem
malý jak kapka krve
co dopadne po polibku trnu
na mou tvář.

V nocích, kdy kapky krve
jsou padající z duše
jen měsíc svůj stálý příběh píše
a já marně se ptám
kdy poprvé
ty trny od krve
dotkly se mé kůže
ty Trny růže.

Cožpak takto psát
se může?

Může z pera muže,
který by svou silou
měl spíše skály lámat?