Duch vyplouvá

Anotace: Smrt v metaforách přírody

Duch vyplouvá


Ticho, klidná bílá místnost
jen tělo na staré kovové posteli leží
dýchá a srdce mu tluče, ale jak dlouho?

Poslední slabé dunění srdce odbíjí
do tichého pláče snad větru okolo
stromy a lesy tomu se šumem nahlíží
Ono to dýchá a srdce tomu tluče, ale jak dlouho?

Tma a absolutní zima, hvězdy září
ticho a nic okolo, jen nekonečno
měsíce a planety otáčí se jako vždy, nic se neděje
jen tu pluje něco, co mlčí a je umrlé

Duch uvolněn v éteru, pomalu pluje
nikam se nechystá, není kam
jen dýchat a tlouci pro něj nic nemusí...