hra na bolest

ptaš se mě ve 2 ráno
jaký že měl jsem den
mám v hlavě rozestláno
a rozepsaný sen

zrovna jsem klečel u dálnice
nabízel kříži tichý pláč
a prostou vzpomínku někam k mrakům
s pocitem viny ,plachý rváč

ptáš se mě jak se cítim
pocit je mladý nech ho zrát
nechej ho prorůstat
k očím vázat
nechej ho v nitru rozkvétat

možná že jednou
až se skloním
až příjmu pravdu
do svých žil
jedno však vím
a proto zemřu
ze se s tou pravdou nesmířím

ptáš se mě na to velmi často
ono to bolí čím dál víc
trhá to vnitřní stěny bytí
chce se mi křičet z plných plic

někdy jen hledím oknem času
na šťastné chvíle
dětský smích
na naše místa
stopy v písku
procházky v dešti
po svazích

ptáš se mě a já nevím
co bude..tak jen sedím
...chci žít a bolest přijmu
za svou vlastní..
..prosím tě běž a zhasni